Neuvěřitelný svět BiGy- studentská společnost

Podstatným prvkem liturgie by měla být radost. Ta byla samozřejmostí už pro první
křesťany: "Po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným
srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí." (Sk 2,46n). Obec se v neděli
schází s radostí, neboť skrze Krista má k radosti důvod. V liturgii se připomínají
Boží spasitelné činy prokázané jeho lidu v minulosti, zakouší se Boží pomoc pro
přítomnost a už tu prosvítá záře naplnění. Proto máme důvod být veselí a naše slavení
to vyjadřuje. Pravé slavení se však pozná také podle toho, zda při něm lze myslet i
na utrpení a zda jsou k němu zváni také trpící -a především oni. V křesťanském
slavení žije přece ten, který v našich dějinách a kvůli nim trpěl a zemřel. Křesťan
při svém slavení vděčně vyznává, že Bůh Krista v této krajní temnotě přijal jako
světlo volající k životu. (Richter, K.: Liturgie a život, Praha: Vyšehrad, 2003, str.
48)


KOMENTÁŘE k nedělním biblickým textům:
- "Stůl slova" od Aleše Opatrného: http://pastorace.cz/stul-slova
- Od různých autorů (převážně od A. Scarana): http://pastorace.cz/kazani
LITURGICKÝ KALENDÁŘ: Dynamický liturgický kalendář od roku 1901 do 2099 naleznete
zde: http://pastorace.cz/kalendar



VSTUPNÍ ANTIFONA
Vzpomínáme, Bože, na tvé milosrdenství ve tvém chrámě. Jako tvé jméno, Bože, tak i
tvá chvála sahá až na konec země.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tvůj Syn se ponížil, aby zachránil svět a vysvobodil lidstvo z otroctví hříchu;
naplň nás radostí z vykoupení a dej, ať tato naše radost dozraje v radost věčnou.
Skrze tvého Syna...



1. ČTENÍ
Bůh svěřuje Ezechielovi poslání jít k Izraelitům s jedním cílem: mají poznat, že mezi
nimi je prorok, tj. že Bůh je neopustil. Hospodin je totiž Bůh věrný, a proto
přichází a oslovuje vždy znovu.

Ez 2,2-5
Vešla do mě síla a postavila mě na nohy. Slyšel jsem, jak (Bůh) mluví ke mně a praví:

"Synu člověka! Já tě posílám k synům Izraele, k odpadlému národu, který ode mě
odstoupil; oni i jejich otcové byli mi nevěrní až do dneška. Jsou to lidé drzé tváře
a zatvrzelého srdce, k nimž tě posílám. Řekneš jim: Tak praví Pán, Hospodin! A oni -
ať už poslechnou, nebo ne -je to vskutku vzpurné plemeno -musí poznat, že byl mezi
nimi prorok!"




ŽALM 123
Odpověď: Naše oči hledí na Hospodina, dokud se nad námi nesmiluje.

Zvedám své oči k tobě, -který trůníš na nebi. -Hle, jako oči služebníků hledí -na
ruce svých pánů.
Jako oči služebnice hledí -na ruce své paní, -tak hledí naše oči na Hospodina, našeho
Boha, -dokud se nad námi nesmiluje.
Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, -neboť jsme přesyceni pohanou. -
Přesycena je naše duše -výsměchem boháčů, pohanou pyšných.



2. ČTENÍ
Tento úryvek je jeden z nejdiskutovanějších kvůli záhadnému výroku "byl mi dán
osten, posel satanův". Patrně se tím míní všechny ty těžkosti (při apoštolátu),
které pokořují a vysilují Pavla. A protože Pavel bude i v takových extrémních
situacích vítězem (pokud se spolehne na Boží příklon), zřetelněji bude vidět Boží
moc.

2 Kor 12,7-10
(Bratři a sestry!) Abych se pro vznešenost zjevení nepyšnil, byl mi dán do těla
osten, posel to satanův, aby mě bil do tváře. To proto, aby se mě nezmocňovala pýcha.
Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby mě toho zbavil. Ale on mi řekl: "Stačí
ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti."
Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova
moc. Proto s radostí přijímám slabosti, příkoří, nouzi, pronásledování a úzkosti a
snáším to pro Krista. Neboť když jsem slabý, právě tehdy jsem silný.




Zpěv před evangeliem
Aleluja. Duch Páně je nade mnou: poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst.
Aleluja.

EVANGELIUM
Tento text završuje druhou část evangelia (3,7 -6,6) a ukazuje výsledek Ježíšovy
misie. Reakce lidí však nepřekračuje pouhý údiv. Jakmile "jde do tuhého" a
je třeba se rozhodnout pro evangelium, přichází odmítnutí. Proč? Protože ti Galilejci
se dívají na Krista "příliš lidsky", škatulkují ho jako každého jiného
člověka: známe jeho příbuzné, víme o jeho práci. A nejsou ochotní vidět v něm něco
víc, "víc než syna tesařova".

Mk 6,1-6
Ježíš šel do svého domova. Učedníci ho doprovázeli. Příští sobotu začal učit v
synagóze.
Mnoho lidí ho poslouchalo a říkali celí užaslí: "Kde se to u něho vzalo? Jaká
moudrost mu byla dána! A takové zázraky se dějí jeho rukama! Copak to není ten tesař,
syn Mariin a příbuzný Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nežijí jeho příbuzné tady
mezi námi?" A pohoršovali se nad ním.
Ježíš jim řekl: "Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti, u svých
příbuzných a ve své rodině." A nemohl tam udělat žádný zázrak; jenom na několik
málo nemocných lidí vložil ruce a uzdravil je. A divil se jejich nevěře. Obcházel pak
okolní vesnice a učil.




MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Pomáhej nám, Bože, ať nepromarníme veliké dary, které jsme od tebe přijali, a ať tě
nikdy nepřestaneme chválit. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Zkušenost s odmítáním Božího slova je součástí poslání proroka Ezechiela, apoštola
Pavla i samotného Ježíše -slyšeli jsme o tom v dnešním lekcionáři. Nedůvěra a
indiference vůči výzvám Božím, tvrdá a nepřátelská reakce na ně jsou součástí projevů
lidské svobody. Dostali jsme moc Boha a jeho slovo svobodně odmítnout a pohoršovat se
nad ním. A přesto potřebujeme vlastní život konfrontovat s jeho slovem, slyšet je
vhod i nevhod. Kardinál Josef Ratzinger napsal ve své knize Úvod do křesťanství, že
žádný není schopen vnutit Boha a jeho království druhým lidem, ba ani sobě samému. I
když vlastní nedůvěru ospravedlňujeme, zůstává s ní navždycky spojený nepokoj v našem
nitru: možná je to všechno pravda. Nevěřící stejně jako věřící -každý svým způsobem -
sdílejí jak pochybnosti, tak i víru. Máme ještě daleko větší moc: svobodným
rozhodnutím přijmout Boha a jeho lásku do svého života a obdivovat jeho úžasné dary.



TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 10. 7.

Oz 2,16b.17b-18.21-22
Mt 9,18-26

Komentář:
Mt 9,18-26
Jakou touhu v nás tato vyprávění vzbuzují. Po podobném zázračném uzdravení, nebo po
Ježíšově blízkosti?


ÚTERÝ 11. 7. Svátek sv. Benedikta

Př 2,1-9
Mt 19,27-29

Komentář:
Mt 19,27-29
Odkaz na Boží dary v budoucnosti, která leží až za koncem tohoto světa, se může zdát
až příliš málo reálný, protože vše leží daleko. Pokud ale přijmeme zvěst o vzkříšení,
pohled se změní. Věčná budoucnost ve vzkříšení už začala a ten, kdo je pokřtěn, má na
ní podíl!


STŘEDA 12. 7.

Oz 10,1-3.7-8.12
Mt 10,1-7

Komentář:
Mt 10,1-7
Pro Ježíše nejsou jeho následovníci jen nějakým bezejmenným davem. On volá člověka
vždy jménem, a proto také čeká osobní odpověď -dnes jako tehdy, když povolal
apoštoly.


ČTVRTEK 13. 7.

Oz 11,1-4.8c-9
Mt 10,7-15

Komentář:
Mt 10,7-15
"Jděte!" Toto poslání znamená, že je třeba se vydat i tam, kde to neznáme,
kde "nejsme doma". Zdá se, že tato odvaha křesťanům v Evropě mnohdy chybí.
Přitom většinou stačí, aby šli jen k těm, kdo bydlí vedle nich, není třeba chodit s
Ježíšovým poselstvím až do Afriky!


PÁTEK 14. 7.

Oz 14,2-10
Mt 10,16-23

Komentář:
Mt 10,16-23
Spolehnout se na Boha -to může být projev prvotního nadšení, které brzy pomine. Může
to ale také být výsledek postupně a obtížně nabývané zkušenosti s Bohem. Takové
zkušenosti je třeba si velmi cenit.


SOBOTA 15. 7.

Iz 6,1-8
Mt 10,24-33

Komentář:
Mt 10,24-33
Odvahu někdo má a jiný jí má méně. Ale spolehnout se, že se Bůh nakonec přihlásí k
těm, kdo mu zůstanou věrní, není věcí odvahy, ale víry.